Křídová barva

Dnes se chci podělit se zkušenostmi s křídovou barvou. Je to i takové ohlédnutí, protože s berlemi se nedá kutit, tak rekapituluju. Když se křídové barvy před pár lety objevily, staly se hitem, protože umožňují dost amatérskou práci s přijatelným výsledkem. Dají se totiž naplácat na cokoli bez odstranění předešlého nátěru a další výhodou je, že se dobře probrušují k dosažení omšelého vzhledu. Spíš ze zvědavosti jsem si také jednu plechovku, ale v polovičním balení pořídila.

Vybrala jsem si odtín světlá olivová a použila jsem ji na noční stolky. 

Tady jsem snad jako u jediné věci starý nátěr neodstraňovala. Opravdu to pěkně chytalo a krylo, ale ... .Všechno má své ale. Křídovou barvu je nutné ještě kvůli odolnosti zafixovat voskem. 

Ale ani tak se povrch kvalitou nevyrovná jiným barvám a například hrnek s čajem mi udělal kolečko. Usoudila jsem tedy, že ji budu používat jen na svislé plochy, tam je v pohodě. 

Co s načatou plechovkou? Barevně se mi hodila na komodu ze staré kredence, jen jsem barvu trochu zesvětlila přimícháním bílého Balakrylu, tím se zvýšila i odolnost.

A ke komodě ještě patří tento stoleček se šuplíkem

Do kuchyně jsem si pak ještě zrenovovala set nálezového štokrlete a stolu po babičce.

I na rozpadlou židli ze sklepa zbylo.

Na co je křídovka opravdu skvělá je šablonování. Tím, jak je hustá, tak se s ní pěkně vybarvuje bez rozpíjení a zatékání barvy pod šablonu.

Poslední zbytky této barvy jsem ještě využila na dekoraci stoličky a jejího dvojčete. Dvojče však ještě musím zkomletovat až odhodím berle v dál.

Z jedné plechovky 375 ml jsem toho v průběhu 4 let natřela celkem dost. A výsledná zkušenost? Rozhodně jsem křídovkám nepropadla. Jak jste si všimli, nikde jsem neprobrušovala do omšelého vzhledu, není to můj styl. Mám ráda čistou práci. No a právě na to probrušování se křídovka hodí nejlépe. Její hrubý matný povrch má však něco do sebe.