Sezóna na renovace skončila. Nejraději totiž pracuji venku a v nevytápěné dílně je taky zima. Představím tedy poslední letošní kousek.
U starých věcí mám ráda, že v sobě skrývají příběhy a vzpomínky, tak jako tohle štokrle. Na jedné straně mu chybí šprušle a víte proč? Když jsem byla malá, babička je vyřezala, abych si u něho mohla sedět jako u dětského stolečku. Žádná dětská Ikea, ale pravé kutilské DoDo (dodělej doma).
V tomto stavu přežilo štokrle pár desítek let a až teď jsem si řekla, že by z něho byla dobrá stolička k šicímu stroji. Opálila a obrousila jsem několik vrstev nátěrů. Zjistila jsem například, že úplně původně mělo štokrle zelené ponožky 🙂. Chtěla jsem, aby mi ladilo k šicímu stolku, tak jsem nohy namořila tmavým mořidlem a natřela hard top oilem.
Horní deska je dost popraskaná a vrásčitá. Řekla jsem si, že toho využiju na patinu, která nedostatky promění v přednosti. Na žlutavou vrstvu starého tmelu, který už nešel vybrousit jsem nanesla zelenomodrou barvu a nahoru hnědou. Pak stačilo jen po létech brousit a barevná kresba se postupně objevovala.
Hned jsem vyzkoušela při šití mikulášských pytlíků.
A po práci stačí jen zasunout do stolku.
Jarinko, praktická a krásná stolička po babičce. Jiřina z N.
OdpovědětVymazat