Jednu ze stoliček odložených ve sklepě jsem představila jako Stařenku v ponožkách a teď jsem dokončila obnovu té druhé.
U této stoličky byly lišty na horním sedátku poměrně zachovalé, proto jsem se snažila odstraňovat rezavé hřebíky co nejopatrněji. Trpělivost se vyplatila. Lišty jsem nepoškodila a z pod plátna se vyloupla pěkná deska.
No, zas tak pěkná nebyla. Byla flekatá a v rozích byly díry, jak byla přibitá k nožkám. I spodní strana byla pěkně zašlá.
Ale potenciál krásně vrásčité desky tady byl. Postup čištění a renovaci noh jsem už podrobně popisovala ve Stařence v ponožkách, nebudu se tedy opakovat.
Na sedátko jsem opět přilepila lišty, pomocí kterých se přišroubuje k nožkám. Tady jsem udělala změnu v lepidle, protože obyčejné disperzní u první stoličky se neosvědčilo.
Tady je třeba dát pozor ma množství. Lepidlo totiž bobtná podobně jako montážní pěna a když je ho moc, tak nepěkně vyšumí do stran. Nedávala bych ho nikam na pohledovou stranu, kde záleží na vzhledu. Ale drží super.
Původní lemovací lišty jsem natřela křídovou barvou a přilepila disperním lepidlem typu Herkules a přidala jsem na každou i 3 malé hřebíčky.
Ta deska krásně prokoukla, že? Dírky po hřebíkách jsem zatmelila a mezi suky se to vzhledově ztratí.
Pak už stačilo jen sestavit sedák s nožkama a spojit několika vruty.
Tu krásu starého dřeva nijak nevyrobíte, to si prostě musí odžít.
Taky mě těší, že stoličky dvojčata se od sebe nerozdělí. Poslala jsem je do světa k novému majiteli společně.
A tady jsou obě, hledej 10 rozdílů 😀.
Jsi prostě zachránce starých věcí. Jarinko, moc krásně jsi to udělala. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatU starých věcí, si vždy vzpomenu na Uhlířovu písničku "Neopouštěj staré věci pro nové, věci mají paměť jako slonové".
VymazatJárinko vypadají moc hezky. majitel z nich musí mír velkou radost. Zdraví Iwka
OdpovědětVymazatDěkuji Iwko, hlavně, že ještě někomu udělaly radost.
VymazatSuper práce!
OdpovědětVymazatDěkuji.
OdpovědětVymazat