widesign.cz
Na pergolu jsme potřebovali něco na ukládání dek a polštářků. Na bazošu se mi za pár korun podařilo koupit starou cestovní truhlu - kufr. Ještě na ní byly zbytky vlakových nálepek. Kdyby tak mohla vyprávět. Bylo vidět, že má hodně za sebou, spousta rýh, otlučenin a celá prožraná červotočem. To byla výzva! Než se z ní stala tato krasavice, tak jsem si s ní pěkně pohrála a nejen já.
Původně byla natřená černou barvou a kovové části byly zkorodované.
Nejdříve jsem ji celou vydrhla jarovou vodou a pak se snažila odstranit nátěr. Opálit šla jen velmi tenká vrstva a na zbytek jsem najela pásovou bruskou. Barva byla lepkavá a smirek brzy zaplácala. Původně jsem myslela, že barvu odstraním dočista, ale ta se obrušovala nerovnoměrně a objevovala se kresba dřeva zvýrazněná jejími zbytky. Líbila se mi tato patina, tak jsem se rozhodla, že ji jenom zafixuji. Použila jsem bezbarvý Luxol ve dvou nátěrech, ale nejdříve jsem dřevo napustila Lignofixem proti červotočům, i když to nevypadalo, že by byli aktivní. Konečnou povrchovou vrstvou je olej, který dřevo ochrání a dodá lehký svěží lesk.
Ještě předtím však bylo třeba vyspravit díru u dna, kterou vybydlel červotoč.
Z vnější strany je kovový pásek a z vnitřní lišta, která je také ze starého dřeva, a tak je barevně stejná. Vnitřek je natřený fermeží.
Aby truhla nestála na zemi, vyrobil můj milý stojan a taky madlo na pohodlné otvírání. Postaral se i o všechny kovové části, které jsou natřené kovářskou černí s bronzovou patinou. Podobně jako lampy.
Díky kresbě dřeva vypadá truhla z každé strany jinak.
Na pergolu jsme potřebovali něco na ukládání dek a polštářků. Na bazošu se mi za pár korun podařilo koupit starou cestovní truhlu - kufr. Ještě na ní byly zbytky vlakových nálepek. Kdyby tak mohla vyprávět. Bylo vidět, že má hodně za sebou, spousta rýh, otlučenin a celá prožraná červotočem. To byla výzva! Než se z ní stala tato krasavice, tak jsem si s ní pěkně pohrála a nejen já.
Původně byla natřená černou barvou a kovové části byly zkorodované.
Nejdříve jsem ji celou vydrhla jarovou vodou a pak se snažila odstranit nátěr. Opálit šla jen velmi tenká vrstva a na zbytek jsem najela pásovou bruskou. Barva byla lepkavá a smirek brzy zaplácala. Původně jsem myslela, že barvu odstraním dočista, ale ta se obrušovala nerovnoměrně a objevovala se kresba dřeva zvýrazněná jejími zbytky. Líbila se mi tato patina, tak jsem se rozhodla, že ji jenom zafixuji. Použila jsem bezbarvý Luxol ve dvou nátěrech, ale nejdříve jsem dřevo napustila Lignofixem proti červotočům, i když to nevypadalo, že by byli aktivní. Konečnou povrchovou vrstvou je olej, který dřevo ochrání a dodá lehký svěží lesk.
Ještě předtím však bylo třeba vyspravit díru u dna, kterou vybydlel červotoč.
Z vnější strany je kovový pásek a z vnitřní lišta, která je také ze starého dřeva, a tak je barevně stejná. Vnitřek je natřený fermeží.
Aby truhla nestála na zemi, vyrobil můj milý stojan a taky madlo na pohodlné otvírání. Postaral se i o všechny kovové části, které jsou natřené kovářskou černí s bronzovou patinou. Podobně jako lampy.
Díky kresbě dřeva vypadá truhla z každé strany jinak.
Peckáááá!!!!!
OdpovědětVymazat