Houpací koník

Jsou věci, které má člověk jen chvíli, pak je vyhodí, prodá, ztratí, daruje apod. Jiné ho provázejí celý život a mezi ně patří tento houpací koník. Dostala jsem ho, když jsem měla dva roky a každé stěhování šel se mnou. Od té doby už houpe třetí generaci dětí. A když nehoupe, stojí na patře na podestě a je milou dekorací. Za těch padesát let už nějaký šrám obdržel, ale stále je připraven děti potěšit.

Jako malá jsem ho používala na mnoho způsobů, které bez úhony přežil. Například jako motorku.
Postavila jsem ho na čumák, sedla si nahoru a nohy byly jako řidítka.

Jindy se stal člunem, do kterého jsem nasedla a plula v pomyslných vodách fantazie.