neděle 27. srpna 2017

Skříňka na pergolu

Svou vášeň pro renovaci starých věcí jsem se rozhodla využít při zařizování právě dostavované pergoly. Ještě není vše hotovo a hned tak nebude, ale zde už je první kousek, který bude později viset na zdi a poslouží na nádobí do letní kuchyňky.


Pokud se vám skříňka zalíbila, tak se můžete seznámit s tím, jak k této podobě přišla.
Před dvěma měsíci jsem ji vydražila na aukru za 94 Kč. Když dorazila, vypadala takto:


Po bližším ohledání jsem zjistila, že dole je komplet sežraná červotočem a děsně smrdí zatuchlinou. To mě však od renovace neodrali, ale naopak mi to dodalo chuti do práce. Opravovat nábytek v dobrém stavu není vůbec zábava. Opravovat trosku, to je výzva! Nejdříve jsem rozebrala vše, co se dalo a pak se pustila do opalování všech vrstev barvy, tmelení nespočtu červotočích komůrek a broušení. Před zatmelením jsem všechny dírky vytříkala Lignofixem, který ty případné žravé potvůrky zlikviduje. Všechny práce jsem dělala venku a skříňka byla na sluníčku, které z ní vytáhlo veškeré puchy. Pokud se vám zdá původní skříňka vyšší, tak je to tím, že bylo nutno dole pár centimetrů odříznout, protože zde už vzadu prakticky žádné dřevo nebylo. Na funkčnost či celkový vzhled tato úprava nemá vliv. Konečně byla skříňka připravena na natírání.


Barvu vždy vybírám vzhledem k místu, kde nábytek bude. Tentokráte jsem tedy nezvolila moji oblíbenou slonovou kost, ale namíchala jsem si vlastní odstín šedé. Byla to tak trochu alchymie. Do základu ze slonové kosti mat a bílého Balakrylu lesk jsem po troškách přidávala černou a zelenou až jsem měla odstín, se kterým jsem byla spokojená. Nejdříve jsem ale vše kromě zadní části natřela na bílo, abych dostala jednotný základ. Uvnitř jsem bílou použila ve více vrstvách a zvenčí jsem na bílý základ přidala jednu vrstvu mé šedé, tak aby bílá lehce prosvítala.


Zezadu po vybroušení vznikla pěkná patina, tu jsem jen zafixovala impregnační bezbarvou lazurou.


Nakonec jsem vše natřela včelím voskem. Ten dřevo krásně provoní a dodámu hedvábný povrch. Nesnažím se věci uvést do originálního stavu, ale dát jim nějakou novou přidanou hodnotu. Tady to jsou ozdobné prvky, které vyráběl a připevnil můj milý. Já jsem je natřela jiným odstínem, který vznikl z původní šedé dalším přidáváním černé a zelené. Až bude skříňka viset na stěně, doplním foto.

Tak skříňka už konečně visí. V budoucnu ještě bude pod ní stolek. Všechno nejde najednou.

pondělí 7. srpna 2017

Komoda  v novém kabátku



Komoda, která mě provází už od dětství, nutně potřebovala nový vzhled. Babička ji koupila někdy v 70. letech a od té doby její téměř bezedné šuplíky uchovávaly rozličné věci, které se měnily, jak šel život.
První proměnou prošla před dvaceti lety, kdy jsem měla období samolepicích tapet a všechno možné jsem oblepovala. Ani tato komoda mým pokusům neunikla.


Tento outfit už však dávno není in, a tak bylo na čase dát komodě nový kabátek.
Nejdříve jsem ji tedy musela svléknout z tapety. To šlo lehce. Ovšem odstranit veškeré zbytky lepidla byla pěkná piplačka. Hadříkem a technickým benzinem jsem to drhla, až původní dýha byla naprosto čistá. Na odstraňování veškerých samolepek je nejlepší lihobenzin, ale ten jsem neměla.



















A teď konečně přišla práce tvůrčí. Komodu jsem chtěla dát ke stěně, kde jsou zaslepené dveře. Na šuplíky jsem tedy použila stejnou tapetu a na korpus barvu, jaká je na poličkách. Kousky tapet jsem přilepila lepidlem na tapety a na nátěr jsem použila vodou ředitelnou barvu Denas černou mat a Sokrates palisandr pololesk. Černou jsem dala jako základ a na ni jednu vrstvu palisandru. Před natíráním základu jsem povrch lehce sbrousila, aby barva dobře přilnula. Vrchní nátěr jsem pak ještě zafixovala včelím voskem Borma Wachs. Nakonec jsem komodu oživila úchytkami nabarvenými na oranžovo podle barvy sousedního gauče.