Svou vášeň pro renovaci starých věcí jsem se rozhodla využít při zařizování právě dostavované pergoly. Ještě není vše hotovo a hned tak nebude, ale zde už je první kousek, který bude později viset na zdi a poslouží na nádobí do letní kuchyňky.
Pokud se vám skříňka zalíbila, tak se můžete seznámit s tím, jak k této podobě přišla.
Před dvěma měsíci jsem ji vydražila na aukru za 94 Kč. Když dorazila, vypadala takto:
Po bližším ohledání jsem zjistila, že dole je komplet sežraná červotočem a děsně smrdí zatuchlinou. To mě však od renovace neodradilo, ale naopak mi to dodalo chuti do práce. Opravovat nábytek v dobrém stavu není vůbec zábava. Opravovat trosku, to je výzva! Nejdříve jsem rozebrala vše, co se dalo a pak se pustila do opalování všech vrstev barvy, tmelení nespočtu červotočích komůrek a broušení. Před zatmelením jsem všechny dírky vytříkala Lignofixem, který ty případné žravé potvůrky zlikviduje. Všechny práce jsem dělala venku a skříňka byla na sluníčku, které z ní vytáhlo veškeré puchy. Pokud se vám zdá původní skříňka vyšší, tak je to tím, že bylo nutno dole pár centimetrů odříznout, protože zde už vzadu prakticky žádné dřevo nebylo. Na funkčnost či celkový vzhled tato úprava nemá vliv. Konečně byla skříňka připravena na natírání.
Barvu vždy vybírám vzhledem k místu, kde nábytek bude. Tentokráte jsem tedy nezvolila moji oblíbenou slonovou kost, ale namíchala jsem si vlastní odstín šedé. Byla to tak trochu alchymie. Do základu ze slonové kosti mat a bílého Balakrylu lesk jsem po troškách přidávala černou a zelenou až jsem měla odstín, se kterým jsem byla spokojená. Nejdříve jsem ale vše kromě zadní části natřela na bílo, abych dostala jednotný základ. Uvnitř jsem bílou použila ve více vrstvách a zvenčí jsem na bílý základ přidala jednu vrstvu mé šedé, tak aby bílá lehce prosvítala.
Zezadu po vybroušení vznikla pěkná patina, tu jsem jen zafixovala impregnační bezbarvou lazurou.
Nakonec jsem vše natřela včelím voskem. Ten dřevo krásně provoní a dodámu hedvábný povrch. Nesnažím se věci uvést do originálního stavu, ale dát jim nějakou novou přidanou hodnotu. Tady to jsou ozdobné prvky, které vyráběl a připevnil můj milý. Já jsem je natřela jiným odstínem, který vznikl z původní šedé dalším přidáváním černé a zelené. Až bude skříňka viset na stěně, doplním foto.
Tak skříňka už konečně visí. V budoucnu ještě bude pod ní stolek. Všechno nejde najednou.
Pokud se vám skříňka zalíbila, tak se můžete seznámit s tím, jak k této podobě přišla.
Před dvěma měsíci jsem ji vydražila na aukru za 94 Kč. Když dorazila, vypadala takto:
Po bližším ohledání jsem zjistila, že dole je komplet sežraná červotočem a děsně smrdí zatuchlinou. To mě však od renovace neodradilo, ale naopak mi to dodalo chuti do práce. Opravovat nábytek v dobrém stavu není vůbec zábava. Opravovat trosku, to je výzva! Nejdříve jsem rozebrala vše, co se dalo a pak se pustila do opalování všech vrstev barvy, tmelení nespočtu červotočích komůrek a broušení. Před zatmelením jsem všechny dírky vytříkala Lignofixem, který ty případné žravé potvůrky zlikviduje. Všechny práce jsem dělala venku a skříňka byla na sluníčku, které z ní vytáhlo veškeré puchy. Pokud se vám zdá původní skříňka vyšší, tak je to tím, že bylo nutno dole pár centimetrů odříznout, protože zde už vzadu prakticky žádné dřevo nebylo. Na funkčnost či celkový vzhled tato úprava nemá vliv. Konečně byla skříňka připravena na natírání.
Barvu vždy vybírám vzhledem k místu, kde nábytek bude. Tentokráte jsem tedy nezvolila moji oblíbenou slonovou kost, ale namíchala jsem si vlastní odstín šedé. Byla to tak trochu alchymie. Do základu ze slonové kosti mat a bílého Balakrylu lesk jsem po troškách přidávala černou a zelenou až jsem měla odstín, se kterým jsem byla spokojená. Nejdříve jsem ale vše kromě zadní části natřela na bílo, abych dostala jednotný základ. Uvnitř jsem bílou použila ve více vrstvách a zvenčí jsem na bílý základ přidala jednu vrstvu mé šedé, tak aby bílá lehce prosvítala.
Zezadu po vybroušení vznikla pěkná patina, tu jsem jen zafixovala impregnační bezbarvou lazurou.
Nakonec jsem vše natřela včelím voskem. Ten dřevo krásně provoní a dodámu hedvábný povrch. Nesnažím se věci uvést do originálního stavu, ale dát jim nějakou novou přidanou hodnotu. Tady to jsou ozdobné prvky, které vyráběl a připevnil můj milý. Já jsem je natřela jiným odstínem, který vznikl z původní šedé dalším přidáváním černé a zelené. Až bude skříňka viset na stěně, doplním foto.
Tak skříňka už konečně visí. V budoucnu ještě bude pod ní stolek. Všechno nejde najednou.
Nádhera... Ty jsi šikovná babičko 😉
OdpovědětVymazat...nakonec jsem vše natřela včelím voskem. Chci se zeptat jen zadní nenatřenou část, nebo celou polici včetně barevného nátěru?
OdpovědětVymazatÚplně celou i barevný nátěr. Balakryl se sice narozdíl od křídovek natárat nemusí, ale mě to přijde lepší.
VymazatJarinko jsem ráda, že jsem vám dopomohla k těm 100 000 nahlížejících. Ráda k vám chodím nakukovat a usmívat se. Ta skřínka je úžasná, moc se mi líbí. Zdraví Iwka
VymazatIwko, děkuji moc. Budu se i nadále snažit, aby své čtenáře nenudila a ispirovala.
Vymazat