Slepičky

Konečně mám zase slepičky!  V sobotu jsme si pro ně jeli. Starý chov nám na podzim zlikvidovala liška. Nějaká ta slzička ukápla, ale řekla jsem si, že je to příležitost dát zničenému výběhu šanci pořádně zazelenat, ať mají dostatek zobání. 

Někdo považuje slepice za hloupá zvířata, ale není tomu tak. To, že nedělají, co chceme, neznamená, že nechápou, ale že to nechtějí. Každá z nich má jinou barvu, ale i povahu. Rezavá je vůdčí osobnost. Ráno jako první vyjde z kurníku, prozkoumá, kde je co k snědku a ty další se pak k ní přidají. Černá je klidná a chodí spát o 2 hodiny dřív než ostatní. Kropenatá je hodně svéhlavá, nechce se podřizovat zavedeným pravidlům a bílá je její věrnou družkou, která ji napodobuje.

Líbí se mi, jak jim chutná. Jsou nenáročné a přitom tak užitečné. Stačí jim zelený plácek, trochu zrní, zateplený kurník a zbytky z kuchyně zrecyklují na vajíčka.