Ladovská zima

Dnes ráno, když jsem vstala a roztáhla žaluzie, naskytl se mi tento výhled:


Nedalo mi to, abych tu bílou krásu hned nezachytila. Už proto, že zatímco jinde byly kalamity, tady tolik sněhu nenapadlo několik let. Miluji to nezvyklé ticho, které se rozhostí, jakoby sníh zpomalil čas a pohltil zvuky. Pořádná zima už nebyla dlouho a najednou mi chyběla jako nedílná součást naší přírody a článek patřící do koloběhu života.
Odpoledne jsem šla žehlit, protože žehlící prkno mám u okýnka s výhledem do zahrady, která už zítra může vypadat úplně jinak. Mimochodem žehlím ráda. Je to činnost, u které mohu nechat myšlenky volně plynout a mysl si odpočine, třeba i pohledem na tuto dokonalou bělost.


Komentáře