Některé věci leží na půdě léta a čekají na svou příležitost znovu sloužit. Některé ji dostanou, jiné ne, ostatně u lidí je tomu stejně. Když jsem tuto kredenc objevila na půdě, byla v žalostném stavu. Chtělo to velkou představivost vidět v ní budoucí chloubu mé kuchyně. Stovky dírek po červotoči, uhnité nohy, chybějící šuplík, rozbitá skla vitráže, zborcená dvířka a nánosy barev. Byla to však láska na první pohled, tak mě nemohlo nic odradit. Navíc jsem v té době prožívala obtížné životní období a tato práce byla pro mně terapie.
No nestálo to zato?
Nejobtížnější
bylo opravit vitrážková dvířka, protože jsem musela sehnat podobná
skla těm, které se zachovaly. Sklenář podle mé šablony nařezal tvary a
pak už to chtělo jen trpělivě rozebrat, vložit nová sklíčka a znovu
spájet. Úchytky jsou nové, ale myslím, že se dobře hodí.
To je nádhera:)) musela to být dřina...povedlo se
OdpovědětVymazatDěkuji.
VymazatPerfektní! Vůbec by mě nenapadlo, že skla nejsou původní.
OdpovědětVymazatTo mě těší.
Vymazat